Šedé nebe, zahalené v mlze, nás doprovázelo na počátku naší pouti. V závoji oblaků jsme opustili domov, putujíc k cizím břehům, kde historie a příroda promlouvají jazykem starých příběhů.
Když nás trajekt zanesl na širé moře, v jeho neskutečném světě bylo vše podřízeno hře a náhodě. Když světla blikala a osudy se utkávaly ve skrytých komnatách lodi, viděli jsme odraz vlastního putování – každý krok, každá myšlenka byla hrou, jež nás vedla k novým břehům. Naše kajuty byly malé a útulné, jako mořské jeskyně, v nichž se sny snily tiše, zatímco vlny tiše šuměly za okny.
V Newcastle jsme vkročili na zem prosycenou dějinami, kde římské zdi šeptaly o dobách dávno minulých. Putovali jsme dál, až nás skotské vrchy přivítaly svou divokou krásou.
Jezero Kathrin leželo jako skvost uprostřed hor, jeho vody tiše zrcadlily nebe a vše okolo, zatímco naše kroky vedly vzhůru k vrcholkům, kde vítr nesl příběhy dávných bojovníků a přírody nezkrocené.
Stratford, rodiště barda, nás obklopil duchem Shakespearovým. „Být či nebýt,“ zaznělo nám v mysli, když jsme kráčeli ulicemi, v nichž zněly verše z dávných her.
