V prvním týdnu nového školního roku nám nabídl pan profesor Pumpr, za odměnu jako třídě s nejlepším prospěchem, které učí, exkurzi do chemičky Lach-ner v Neratovicích. Exkurze se měla konat 21. září, vstup by byl zdarma a lístek na vlak by si měl každý obstarat sám. Samozřejmě se taková nabídka neodmítá.
A tak jsme se v pátek v půl osmé ráno sešli u pokladen Hlavního nádraží v Praze. Přišli jsme téměř všichni, dokonce i včas, což se zase tak často nestává. S námi jel samozřejmě pan profesor Pumpr a paní profesorka Ptaszniková. Přesunuli jsme se na nástupiště. Vlak přijel za okamžik. Byl motorový, protože trať do Neratovic není elektrifikovaná.
Cesta utíkala rychle. Jeli jsme tunelem pod Vítkovem, přes Vysočany, kde vlak také stavěl, přes Kbely a další stanice, které postavili většinou v 19. století.
Nádraží v naší konečné stanici bylo malebné, vystřižené jako z filmu Ostře sledované vlaky. Malou chvilku trvala cesta z nádraží do chemičky, jež založil v 19. století pan Goltberg jako továrnu na mýdla, které se vyrábělo z tuku.
Na vrátnici nás zaujaly staré píchací hodiny, podobné známe z filmu Marečku, podejte mi pero, který se natáčel v naší škole. Zde se nás ujal pan Tomáš Kudrna, který se znal s panem profesorem, a exkurze mohla začít. Dozvěděli jsme se něco z historie podniku, z přítomnosti i vize do budoucna, kam chtějí chemičku posunout. Náš průvodce se snažil zodpovědět i všechny naše otázky.
Když výklad skončil, nabídli nám malé občerstvení. Pak následovalo přemístění do skladu. Sklad byl docela malý, dokonce to jeho vedoucí sám přiznal. Společně s Dr. Kudrnou vysvětlili naší třídě, že zboží, které jim přivezou, musí jít nejdříve do „karantény“ a až se zjistí jeho kvalita, teprve potom ho mohou umístit v samotném skladu.
Provedli nás po celém areálu, přes plnící jednotku, balící jednotku, expedici, dokonce vzali naši třídu do místnosti, kde se destilací za sníženého tlaku vyrábí velmi čistá kyselina dusičná. Ta má široké využití, hlavně v analytických laboratořích a při přípravě velmi čistých látek. Závěrem jsme byli i v tzv. „mokré“ laboratoři, kde se provádějí analýzy klasickými metodami. Do dalších laboratoří vybavených drahými přístroji jsme jen nahlédli. Tím naše prohlídka skončila. Rozloučili se s námi a my jim za vřelé přijetí poděkovali.
Vzali jsme si věci a vyrazili na nádraží. Motorák tam ještě nestál, na tabuli s odjezdy se objevilo, že má pět minut zpoždění, což se potvrdilo. Ve vagonu bylo celkem příjemně. Někteří z nás usnuli, jiní si hráli s telefonem. Na Hlavním nádraží v Praze oficiálně exkurze skončila a pan profesor nám sdělil, že od této chvíle odpovídáme sami za sebe.
Exkurze byla velmi zajímavá. Krásně se v něm spojily dva proudy: chemický a ekonomický. Neříkali nám tedy jen chemické „věci“, ale i spoustu užitečných informace o řízení firmy, o jejich zařízení a majetku, o obchodu atd. Exkurze splnila naše očekávání, moc se nám líbila. Počasí se vydařilo. Vše tedy „klapalo“, jak mělo.
Aleš Dvořák
